Články

Sicilské vnitrozemí

Městečko Caccamo už ráno nebylo tak romantické jako večer.  Všude kolem vyprahlé kopce, které jsem za stmívání jaksi přehlédnul.  Po vydatné proteinové snídani, kterou jsem si dopřál díky luxusnímu pobytu v třípokojovém bytě za jednopokojovou cenu, mě čekala další oprava kola.  Výplet totiž opět praskl.  Snad naposledy, doufal jsem.  A rozjel jsem se po vysočině kolem šesti set metrů vysoké.

Na pěší turistice je nejlepší, když můžete jít po hřebeni, což vám nabízí úžasné výhledy.  Paradoxně, i když mám za sebou mnoho horolezeckých výstupů, přiznávám, že pěší turistika mě výsostně nebaví.  A nyní to mám dokonce i oficiálně zakázáno.  Pro koleno není dobrá dlouhá chůze a už vůbec ne z kopce, čemuž se při pěší turistice nevyhnete. Kopce a hory jsou přece to nejzajímavější.  Jenže, při cykloturistice, zejména na silničním kole, na takové výhledy můžete obvykle zapomenout, protože většina cest vede údolím, vyškrábe se do sedla, aby pak opět spadla dolů.  Ne však z města Caccamo směrem do nitra Sicílie.  Cesta vedla vysočinou a točila se po úbočích kopců a někdy i přímo po nich.  Na kopcích nebyly žádné lesy, takže výhledy byly naprosto famózní.  Avšak absence lesů udělala z cesty krásných výhledů cestu horkým peklem a já jsem litoval, jak by to bylo super, kdybych tu byl na podzim a ne uprostřed léta. 

Ve městě s kamenitým názvem Roccapalumba jsem našel sázkárnu s internetem, ale právě zavírali. Jel jsem tedy dál, což nebylo moudré.  Sjel jsem totiž do údolí, kde byla výheň ještě horší a co víc, přímo do ksichtu mi foukal horký vítr z jihu, tedy Sirocco.  Široko (všimněte si prosím homofonu, tedy nepravého homonymu) daleko nebylo nic, prostě jako na Divokém Západě v USA.  Na pumpě jsem se zastavil pro vodu a jídlo, na zem položil karton a jako pravý bezďák relaxoval.  Neměl bych raději stopnout nějakou dodávku?  Stopařskou myšlenku jsem spolu s kartonem odhodil do kontejneru a po pauze začal šlapat dále.  To však byla úplná blbost.  Po dvaceti kilometrech jsem opět musel do stínu pumpy.  A nakonec bylo dobře, že jsem nejel dodávkou.  Zjistil jsem totiž, že umím číst italsky!  Na pumpě mezi časopisy byla i jedna zapomenutá knížka o mafii.  Začal jsem si číst a rozuměl jsem.  Během cesty jsem totiž četl jen nápisy, titulky, nebo jsem si prohlížel časopisy, či noviny.  Ale netušil jsem, že budu rozumět souvislému italskému textu.  Díky přísný pane profesore latiny na gymnáziu!  Nutno podotknout, že když umíte francouzsky a španělsky, tak ta italština není zas taková věda.  Ale každopádně mě to potěšilo.

Při celém pobytu na Sicílii jsem byl notně fascinován mafií, historickou i současnou situací a protože jsem studoval ekonomii, hlavně mě zajímalo, jak to fungovalo a funguje reálně ekonomicky.  Jenže, na toto téma se lidé na celé Sicílii velmi neradi baví a většinou vám dají jen vyhýbavé nebo obecné odpovědi.  I přesto jsem si začal skládat obrázek.  V knížce, do které jsem se začetl na pumpě, jsem se dozvěděl o různých praktikách mafie, ale šok přišel, když jsem uviděl fotku s nadpisem "Luigi Putrone durante la latitanza en La Republica Checa".  A fascinován tímto příběhem jsem začal číst podrobněji.  Bohužel jsem si knížku nemohl koupit, protože jsem neměl žádnou tašku, ve které bych ji vezl.  Louskal jsem tedy na pumpě, zatímco venku byla čtyřicetistupňová horůčava. A paní pumpařka z toho byla vyloženě nadšená, i když tedy jídlo jsem si u ní koupil.

Tu story jste možná zaregistrovali, možná ne.  Já jsem o tom nevěděl, protože jsem tehdy nebyl v České republice.  Takže, velký mafiánský kápo s mnoha zářezy na pažbě a zvaný "killer siciliano" našel úkryt v České republice.  A ze všech měst si vybral které?  No přeci Ústí nad Labem!  Nevím, jestli si předem prostudoval statistiky, aby zjistil, že v severočeském kraji bývá tradičně nejvyšší kriminalita, nebo tam měl známé, nebo to byla náhoda.  Každopádně tam měl přítelkyni, českým tiskem označovanou jako družku a prý žil relativně poklidným životem, na falešný pas pod jménem Umberto Bonfiglio (v překladu dobrý syn) jako podnikatel.  Mezitím byl v Itálii jeden z nejvíce hledaných mužů, obviněn z devíti vražd, mučení obětí a rozpuštění dítěte v kyselině.

Později jsem se dočetl, že prý ani družka ani sousedé o jeho minulosti nevěděli. "Cože? Pan Umberto zabil devět lidí? To není možné. Byl to vždycky hodný pán," řekl MF DNES Michal Řehák, který bydlí v nedalekém domě od místa pobytu sicilského mafiána.  Přitom byl Putrone členem krvavé odnože mafie Cosa Nostra, která v roce 1992 zavraždila známého bojovníka proti mafii, vyšetřujícího soudce Giovanniho Falconeho.  Ano, bylo to na té silnici, po které jsem projížděl před několika dny u rokle, kde jsem viděl podezřelé muže.  Podle tisku se Putrone zabýval vydíráním, obchodem s drogami a se zbraněmi a manipulacemi veřejných zakázek.  "Italskou veřejnost ale zvláště šokoval případ brutální vraždy dítěte, kterou Putrone potrestal rodinu informátora spolupracujícího s policií. Putrone chlapce nejprve věznil, pak ho zavraždil a jeho tělo rozpustil v kyselině", popisuje MF DNES.

A pozor, v roce 2005 byl zatčen a extrahován do Itálie, kde se 2006 se sám stal informátorem, tedy tzv. pentito.  To jsou lidé, kteří dříve byli v mafii a pak se rozhodnou, že na všechny všechno nabonzují a žijí v programu pro ochranu svědků.  Podle vlastní výpovědi si Luigi Putrone Ústí nad Labem velmi oblíbil a nechal se slyšet, že až bude jednou volný, tak se tam vrátí.

A centrum Putroneho klanu bylo v oblati Agrigenta, kam jsem právě jel.  Když jsem se přiblížil tomuto šedesátitisícovému městu, viděl jsem nadjezdy a dálniční přivaděče jako v Chicagu, ale tady vedoucí odnikud nikam.  Tak to jsou asi ty zmanipulované veřejné zakázky.  V centru města probíhala svatba, jejíž kolona mě později dostihla i u slavných chrámů Valle dei Templi.  Ano, vím, že bych se měl oženit, tak mi to furt nepřipomínejte!

Údolí chrámů je nyní jednou z nejlépe zachovaných památek architektury Velkého Řecka.  Tato kolonie byla založena v roce 582 před Kristem osadníci sem přišli původně z řeckého ostrova Rhodos.  O osm set let později bylo město zničeno Kartágem a dnes je jednou z hlavních turistických atrakcí Sicílie.  Od roku 1997 je na seznamu UNESCO.

Z nedalekého městečka Porto Empedocle, odkud pocházel Luigi Putrone, měl jet trajekt na Maltu.  Říkal jsem si, že když jedu zpátky do České republiky po vlastní ose, tak bych si mohl doplnit razítko do pasu.  V Evropě jsou totiž ještě dvě země, kde mi chyběly razítka.  Island a Malta.  Jako obvykle, na internetu se nedalo najít, jak to s trajektem ve skutečnosti je.  Ale místní mi řekli:  "Jo dřív to jezdilo taky odtud, ale teď musíš do Licata nebo do Pozzallo". 

Slunce zapadalo nad Středozemním mořem někde mezi Itálii a Tunisem, když jsem přijel na pláž Dune nedaleko městečka San Leone.  A duny tam opravdu byly.  Poprvé jsem v Itálii viděl duny takové jako například v Austrálii nebo na západním pobřeží Francie.  Čekal jsem opuštěné pláže, ale za dunami byly klasické bufety, restaurace, plážové domky.  Po odplavání denní dávky jsem našel pizzerii a již notně pozdě jsem se odebral do nedalekého kempu.  Hledal jsem karavan na pronájem, ale v celém kempu byly jen dva.  V jednom bydlel hlídač z Kamerunu a druhý byl bez oken, bez dveří a důraz v jeho názvu musel být kladen na slovo přívěs, ne na slovo obytný.  Když jsem ale s Winstonem začal mluvit francouzsky a svěřil se mu, že jsem kdysi vylezl na nejvyšší horu Kamerunu, Mount Cameroon, nabídl mi polorozpadlý karavan jako hotel a ještě mi půjčil deku. 

Vzdálenost kolo 109 km:
http://www.movescount.com/moves/move15911135

Vzdálenost plavaní: 1.82 km
http://www.movescount.com/moves/move15911133