Rady

Když počasí nepřeje jízdám venku, jsou zde i možnosti proměny cyklistiky v indoorovou pohybovou aktivitu. Jednou z možností je spinning, o němž jsme psali v článku Jak spinningem zlepšit své výsledky. Ale ne každému vyhovuje potit se v místnosti s ostatními a poslouchat povely instruktora, proto zmíníme možnosti domácího tréninku.

Stacionární kola

Začněme u stacionárních kol, která jsou obdobná jako je těm na spinningu. Vyrábí se v širokém rozmezí cen od pár tisíc korun velice sofistikované přístroje řádově za desítky tisíc. Nejjednoduššími typy jsou rotopedy. Rotoped je pro skutečné cyklisty znouzectnost, ten si vyhraďte pro rehabilitační účely, rozehřátí před výkonem ve fitcentru nebo posilovně, pokud chcete bojovat v domácích podmínkách s nadváhou nebo když skutečně není zbytí. Nastavení zátěže je ruční (někdy elektronické), ale nevyhnete se trhavému otáčení pedálů. Navíc jsou zde užší možnosti nastavení posedu či nevyhovující široké sedlo. A tyto nevýhody nevyváží ani informace o ujetém čase, vzdálenosti nebo vydané energii a tepové frekvenci.

Další kategorií jsou bicyklové trenažéry, které svým vzhledem už připomínají jízdní kolo a umožňuje lepší simulaci tréninku. Díky přednastaveným programům nebo manuálnímu ovládání si můžete navolit jak jízdu do kopce, tak jízdu po rovině. Je u nich široká možnost nastavení posedu, někdy i výměny sedla za vlastní (na jaké jste zvyklí). Přístroje vyšší pořizovací ceny umí kromě času a vzdálenosti měřit také vyvinutý výkon, zaznamenávat srdeční frekvenci a tato data sbírat. Dokonce můžete na obrazovce připojené přes počítač k trenažéru sledovat svůj výkon, tepovou frekvenci, rychlost a průběh trasy. Aktivní cyklisté ocení vybavení kola SPD pedály.

Hodně se liší jednotlivé modely jak svými parametry, tak svými cenami - nejdražší kola stojí desítky tisíc korun a snesou i profesionální využití. Při výběru se vždy zaměřte na možnosti nastavení sedla a řidítek, způsob brzdění, nastavitelnost zátěže a typ převodu (řetězový nebo řemenový).

Na trenažér nebo válce s vlastním kolem

Cyklistický trenažér neboli ergometr umožňuje využít vlastního kola, které upnete do samotného trenažéru. Jde tedy o řešení skladnější a bez nutnosti nastavování posedu, neboť používáte vlastní kolo.

Výrobců trenažérů je celá řada, k dispozici jsou i různé typy. Je ptořeba si rozmyslet, co od trenažéru očekáváte a také kolik peněž do jeho pořízení chcete investovat. Základní trenažéry je možné pořídit už za méně než 3000 korun, budete-li lpět na tom nejlepším, můžete z peněženky vytáhnout i přes 20 tisíc korun. Ty nejdražší přístroje nabízejí propojení s elektronikou a podobně jako výše zmíněné bicyklové trenažéry umí měřit a zobrazovat čas, rychlost, zátěž ve wattech, kadenci, tepovou frekvenci a další údaje.

Významným jevem provázejícím trenažéry je jejich hlučnost. Nejhůře jsou na tom trenažéry brzděné vzduchem, polepšíte si s magneticky nebo elektromagneticky brzděným trenažérem, ale nejtišším provozem se pyšní trenažéry s olejovou lázní nebo kombinace magnetu a oleje. Zvolený typ má vliv i na nastavení zátěže - u základních trenažérů si zátěž nastavujete řazením na kole, tedy jak jste zvyklí z běžné jízdy. U magnetických trenažérů je k nastavení určena páčka, která ovládá vzdálenost magnetu a tím i zátěž. Oblsuha elektromagnetických trenažérů probíhá s pomocí elektroniky přes displej nebo počítač a u olejových typů je nastavení zátěže opět ve vašich rukách řazením převodů na kole. Olejojové trenažéry vůbec nejvěrněji kopírují jízdu na kole ve venkovních podmínkách, protože zátěž roste se zvyšující se rychlostí, cenově však vychází již skoro na úrovni bicyklového trenažéru střední třídy.

Pro běžný trénink v domácích podmínkách a k překlenutí zimního období, kdy jsou dny krátké a na kolo se nedostanete ani za relativně příznivého počasí, vám bude stačit například trenažér Force Magnetic Alu, který pořídíte už za 3000 korun. Manuálně ovládaný, magneticky brzděný trenažér s regulací zátěže páčkou z řidítek. Oblíbené trenažéry vyrábí také značka Blackburn.

Pro zkušenější cyklisty je možné si domů pořídit válce. Připravte se ale na to, že hlavně první "krůčky" na nich budou obtížné. Je potřeba se naučit jistotě a dostat si jízdu na nich takříkajíc "pod kůži", což se možná bez pádů neobejde. Jakmile si ale zvyknete, nebudete mít problém pustit si k jízdě třeba i nějaký dobrý film. Zastánci válců kvitují fakt, že si na nich zlepšíte techniku šlapání a ovládání rovnováhy při jízdě, což pak na silnici nebo v terénu jako když najdete. Nejlevnější válce jde koupiti do 3000 korun, značkové začínají přibližně od 5000 korun.