Články

Korsické uvítání

Stalo se asi už pravidlem na mé cestě, že když spím pod hvězdami, probudím se velmi brzy. To by bylo dobrý na ranní cyklojízdu - jen kdybych předešlou noc nešel spát ve dvě ráno. Vstal jsem tak brzo, že obchody na snídani ještě ani nebyly otevřeny.

Naštěstí tam bylo kousek na pláži potápěčské centrum. Dohnal jsem tam spánek, našel bezpečný úkryt pro kolo a dokonce mi půjčili brýle, protože jsem je ztratil předchozího dne. A bylo moc dobře, že mi půjčili větší brýle než moje klasické plavecké - pod vodou bylo na co se dívat! Na této cestě jsem neviděl tak průzračnou vodu. Mohu říci, že jediná další místa, kde jsem viděl tolik krásy pod vodou, byla v Karibiku nebo na Mauriciu - ale ne v Evropě. Tak jako silniční cyklistika vás baví, když máte kolem sebe krásné scenérie, plavání je větší zábava, když máte zajímavé věci pod sebou.

Odpoledne jsem prozkoumal severozápadní pobřeží Korsiky a pomalu se vydal do města Bastia k cíli první etapy - veleslavného závodu všech závodů a letos stoleté - Tour de France. Navštívil jsem tiskovou kancelář - což byla celá loď ukotvena v přístavu - a zamířil na pláž, kde byli všichni diváci už ready na action. Atmosféra byla úžasná a ještě okořeněná autobusem jednoho týmu, který zablokoval trasu posledních pár metrů před cílem. Situaci se podařilo vyřešit jen pár vteřin před příjezdem balíku! A pro mě byla atmosféra okořeněná ještě více, když mě hezká francouzská dívka požádala, jestli by se se mnou mohla vyfotit. Přeci si nemohla myslet, že jsem byl jedním ze zavodníků! Ale i tak měla zájem. Tedy, v této fázi, o fotografování.

Po dojezdu pelotonu a vyhlášení vítězů jsem začal šlapat do hor a brzy jsem potkal George, alias George The Cyclist, z Chicaga. George se se mnou podělil o své velké story, například dvacet let pracoval jako cyklo messanger. Popsal mi, že za zlatých časů před faxem a e-mailem mohli vydělávat dvě stě dolarů denně. George sledoval celou Tour a měl brašny jak na předním, tak na zadním kole a byl vlastně doprovodné vozidlo sám sobě. Většinou kempuje sám, prý ho lidé někdy pozvou k sobě, ale vysvětlil mi, že "i to má svou cenu", jakožto říkat ty stejné příběhy znovu a znovu a jít spát pozdě a rozhodit si režim.

Osobně mi nevadí vyprávět stejný příběh znovu, protože to je způsob, jak jsem se naučil německy, francouzsky, španělsky, rusky, a další jazyky. Například, když stopujete, tak neplatíte penězi, ale příběhy a takto mimochodem se zlepšují vaše jazykové dovednosti. Všechny moje přítelkyně nenávidí, když se doma bavím s lidmi na ulici jen proto, že slyším zahraniční jazyk. Můj kamarád Aleš se je snaží udobřit: "Prosím Tě chápej ho, naučil se ty jazyky, a teď je musí používat, nebo je ztratí!"

A právě v tomto okamžiku se Julie, dívka, která se mnou chtěla fotku nějakých čtyřicet kilometrů zpátky, objevila se svou babičkou a dědečkem a zastavili auto přesně tam, kde jsme se zastavili s Georgem. A my jsme se tam zastavili jen náhodou, abychom opravili šipku zítřejší etapy, kterou někdo úmyslně nasměroval špatným směrem. Ano, některým lidem na Korsice se nelíbilo, že tam jede Tour a na asfaltu bylo vidět mnoho nenávistných nápisů.

Takže, z těch desítek tisíc diváků, kteří přišli sledovat Tour, jsem se opět potkal s Julií. A babička, velmi milá, hned zmínila, že Julie byla na návštěvě v Praze. Sama! A slovo "sama" řekla dvakrát. V tomto momentu si mě Julie již přidávala na FB na svém smart telefonu a dávala mi číslo pro případ, že se potkáme večer v Corte, tedy ve městě dále po směru etapy. Wow! Nevěděl jsem, že je možné se bavit s francouzskými dívkami, natož, že by vám některá dala číslo!

Brzy poté nás dostihnul rychlejší parťák, Malcom, původem z Velké Británie, ale nyní žijící v Pyrenejích. Začlo se stmívat a George řekl, že brzy bude kempovat, a tak bych měl jet s rychlejším Malcomem a dostat se do Corte dřív než tma. Těsně před posledním stoupáním jsem dostal velmi milou esemesku od Julie ohledně rande v Corte. Byl to velký kopec, ale textovka může být silnější než energetický drink.

Dobře, dobře, dobře. Jako kdyby Bůh chtěl ochladit mé nadšení, dostal jsem defekt. První na mé cestě! Přijeli jsme do Corte prakticky za tmy a následoval jsem Malcoma zkontrolovat jejich zabookované kempování. Majitel byl velmi nemilý a řekl, že nemám rezervaci s jejich anglickou skupinou - naprosto neměl zájem vyplňovat další papíry. Jak jsem si později uvědomil - místní lidé opravdu často nechtějí turisty - mají svou krásnou a jedinečně zachovanou zemi a chtějí, aby tu vše zůstalo tak, jak je. Ale tohle asi slyšet nechcete, že? OK, korsickou situaci popíšu v jiné kapitole.

S Julií jsme se potkali na pizzu: "Však zůstaň u mě, prarodiče bydlí jinde." Důvodem pro toto milé přijetí byla pravděpodobně skutečnost, že Julie nebyla z Korsiky, ale z kontinentální Francie a pracovala na ostrově jako učitelka. A to je pro dnešek konec příběhu. Dobrou noc, děti. Možná chcete vědět více, ale jak říká jedno anglické přísloví: "Gentlemen don't kiss and tell". Jediné, co mohu přiznat je, že Bůh vyslyšel mé modlitby, ve kterých jsem toužil po hezké dívce, která by mi namasírovala můj bolavý krk. A představte si, ten den jsem měl zrovna svátek!

Vzdálenost na kole: 92 km
Uplavaná vzdálenost: 2.48 km