Na kole do Afriky VIII: Pisa a Korsické hory
Pokračování vyprávění dobrodruha Pavla Trčaly, který se z Brna vydal do Afriky na kole...
Přes korsické hory
Ráno v Corte bylo krásné. Šel jsem koupit vajíčka a další potřebné bílkoviny na snídani a všichni zrovna zkrášlovali své obchody, aby přivítali Tour. Většina z nich vypadala, že stou Tour - poprvé na Korsice - vidí rádi. I když někteří zjevně nebyli tak nadšení, jak jsem četl na nápisech na asfaltu při stoupání do průsmyku Vizzavona.
Průsmyk byl téměř 1200 metrů vysoko, ale stoupání nebyla dřina, protože jste si cestu mohli zkrátit pokecáním s anglickými, německými, francouzskými, českými, slovenskými a dokonce i americkými a australskými fanoušky. Jedna rodina z Austrálie sem přivezla i své mladé olympijské naděje. A já jsem potkal další masérku - i když tentokrát jsem žádnou masáž nedostal. Christina z Doveru má velmi cool zaměstnání - jako fyzioterapeutka se stará o plavce, kteří trénují na přeplavání Lamanšského průlivu! Logicky, její práce je většinou v létě. Pokud si pamatujete, moje první otázka, kterou pokládám každé hezké dívce zní: "Slečno, umíte lyžovat?" Pozitivní! "Chcete mít práci v zimě?" Pro spuštění CITY SKI služeb z Anglie (wwww.cityski.co.uk) bych samozřejmě mohl použít hezkou, vzdělanou dívku se sportovním duchem. A proč bych měl využívat služeb pracovních agentur, když ji mohu potkat přímo na Tour. A její maminka, stojící vedle ní, mi vyjmenovává všechny ty nejlepší reference své kandidátky.
Jak jsem tak vykecával se všemi lidmi kolem silnice, neuvědomil jsem si, že tohle byla jen jedna prémie a skutečný vrchol je ještě asi patnáct kilometrů daleko! A "karavana" s reklamními a alegorickými vozy, ze kterých létaly marketingové předměty, svištěla kolem v plném proudu. V tomto okamžiku nemají ani cyklisté povolen průjezd. Auta někdy jezdí tak rychle, že hostesky, vykloněné ze střech, jsou povinně na horolezeckých úvazcích. Jak projela auta karavany, musel jsem jet, pak kolem vést kolo a zase rychle jet, když se cajti nedívali. I když, peloton byl ještě půl hodiny daleko. V průsmyku jsem předvedl dobrou sprinting show a dav mi fandil, jako bych byl závodník na úniku. A jeden policista mě dokonce vyfotil.
Chtěl jsem se umístit v blízkosti průsmyku a když jsem viděl americkou vlajku, jen pár metrů pod vrcholovou prémií, šel jsem pozdravit. Žil jsem ve Spojených státech během střední školy, vysoké školy, i práce a Američané budou vždy blízcí mému srdci, bez ohledu na to, co o nich ostatní Evropané říkají, nebo na to, co americká zahraniční politika dělá ve světě. Evropané si často z Američanů utahují, protože neumí jazyky, nebo neznají země v Evropě. Ale ruku na srdce, který chlápek z francouzského zapadákova vám řekne hlavní města amerických států - nebo aspoň vyjmenuje všech padesát Států? A pokud jde o jazyky, ano Švýcaři často umějí čtyři, protože to potřebují, ale kdyby žili na kontinentu, kde by od Aljašky po Floridu potřebovali pouze jeden jazyk - a zrovna Ten světový jazyk?
Vlajka byla na obytňáckém voze a když jsem přišel blíž, zjistil jsem, že tu osobu ve velkých amerických kraťasech znám! Ano, ony nezaměnitelné dlouhé vlasy, které lyžařský svět zná v pankáčském stylu Mohawk. Oh my God, vždyť přede mnou stojí žijící legenda extrémního lyžování - sám Glenn Plake. Tohoto závoďáka jsem sledoval ve videích, když jsem byl teenager - a on pořád dropuje skály jezdí prašan.
Pracuju v lyžařském průmyslu, a tak jsem měl tu možnost setkat se s mnoha slavnými lyžaři a lyžařkami a musím říct, že často jsou někdy nepřístupní a nafoukaní. Ale Glenn mi dal autogram ještě dřív, než jsem ho o to požádal! Společně jsme sledovali závod a pak jsme s Glennovou manželkou Kimberly a její kamarádkou Louise sjeli dolů směrem na Ajaccio. Byly tak rychlé! Valil jsem asi sedmdesátkou a holky byly hned za mnou. "Jo, jen za sadu opravdu rychlých kol můžeš dát tolik, co za celý nový karbonový kolo," vysvětlil mi Glenn sjezdovou rychlost nového kola, které nedávno pořídili pro Kimberly. Dole, nedaleko Ajaccio, Glenn naskočil na kolo a mělo by být uvedeno v patrnost, že tento lyžař má stále silné nohy - i když jezdil v prašanu a skákal ze skal dlouho předtím, než byl freeride tak in.
Byl jsem velmi poctěn, když mě Glenn pozval, abych s nimi sledoval etapu i další den. Stejně jsem musel den čekat na příjezd mého kámoše, tak bylo skvělé mít tuto lyžařskou společnost. Glenn zaparkoval jejich obytňák doslova pár metrů od závodní trasy nedaleko vesnice Tiuccia. Dva metry od auta na druhou stranu byl útes a výhled na západ slunce nad mořem. Tam jsem také udělal povinné plavání. Glenn, zvyklý z Kalifornie, moře nazýval oceánem a ten den to opravdu bylo jako oceánské plavání. Silné proudy, velký příboj, voda plná kaluh, západ slunce nad vodou. Cítil jsem se jako v Pacifiku. A na těch dvou metrech mezi autem a skálou jsem našel Thousand Stars Hotel.
P.S.: Celý rozhovor s lyžařskou hvězdou zvanou Glenn Plake o lyžování, cyklistice a dokonce i sportovní výživě pro vás připravujeme na www.snow.cz
Vzdálenost na kole: 104 km
Uplavaná vzdálenost: 1.7 km
Seznam stránek článku:
- Na kole do Afriky VIII: Pisa a Korsické hory
- Korsické uvítání
- Přes korsické hory
Související články
- Orient Express Pavla Trčaly: část šestá - Antalya
- Orient Express Pavla Trčaly: část pátá - Olympos
- Orient Express Pavla Trčaly: část čtvrtá - Gökçeada
- Orient Express Pavla Trčaly: část třetí - sever Turecka
- Orient Express Pavla Trčaly: část druhá - Bulharsko
- Orient Express Pavla Trčaly: část první - Rumunsko
- Pavel Trčala: na kole z Afriky V
- Pavel Trčala: na kole z Afriky IV
- Na kole z Afriky I: Afrika a Sicílie
- Na kole do Afriky XIII: Nikdo se nekoupe v Palermu