Články

Plytký čtyřčlánkový text J. X. Doležala smutně dokladuje, že novinářská a obsahová úroveň článků autora upadá (ať již jsou na vině tolik propíraná marihuana, či jen novinářské vyhoření). V podstatě nebýt toho, že jsem byl o reakci požádán, a že jsme dříve v týdeníku Reflex inzerovali naše produkty pro městskou cyklodopravu pod značkou Cyklospeciality a Anglická legenda, by mne ani nenapadlo tento článek komentovat. A to nejen proto, že nemá prakticky žádnou informativní hodnotu, ale bohužel i proto, že již nemá ani hodnotu provokativní a inspirativní, jak bývalo u pana J. X. Doležala dobrým zvykem…

Ano, na 4 stranách jsme se dozvěděli to, co je snad všem jasné - že CYKLISTA (v článku slaboduše zvaný „CYKLOUŠ“) nemá jezdit po chodníku. Kromě toho jsme se nedozvěděli o problematice osobní dopravy motoristické a cyklistické vůbec nic. Z článku je jasně vidět, že pan Doležal nikdy na kole po Praze ani nikde jinde do práce nejel. Kdyby jel, pochopil by, že není třeba napětí mezi cyklisty, chodci a motoristy eskalovat podobně prostoduchým textem, ale naopak tyto skupiny sbližovat, protože v rámci města mají všechny tři právo na svůj prostor a musí se navzájem respektovat.

Úryvek zmiňovaného článku se dočtete na internetových stránkách Reflexu: Jednostopí teroristé: Drzost cyklistů překročila únosnou mez

Bohužel, právě skutečnost, že je mezi cyklisty a automobilisty spíše napětí, než vzájemná tolerance, je důvodem zvýšeného pohybu cyklistů na chodnících, což zase zvyšuje napětí mezi cyklisty a chodci. Nejde o to budovat nákladné komfortní cyklostezky a dostávat cyklisty mimo silnice, kam, jak správně pan Doležal píše, patří, ale o jasné definovaní skutečnosti, že cyklista je účastníkem silničního provozu, stejně jako motorista a má na silnici svůj prostor. Nevím, zda je náš problém s cyklodopravou otázkou mentality, finančních zájmů a podobně jednostranných názorů na problematiku, ale je zřejmé, že věci ve většině západoevropských měst fungují a městská doprava se obrovskou měrou rozvíjí (což je naprosto logické vyústění dopravní a smogové situace ve všech velkých městech).

Osobně jsem jezdil dva roky na skládacím kole BROMPTON v Londýně denně do práce (1x jsem byl sražen automobilem, který odbočoval do postranní ulice). Hustota dopravy, pohyb cyklistů i chodců v tomto velkoměstě je opravdu extrémní, pokud hovoříme o celém větším historickém jádru Londýna, jsou i silnice vymezené staršími budovami daleko užší a cyklopruhy mnohdy jen symbolické - a přitom to jde. Určitě se to neobešlo bez názorových a jiných střetů, ale trend je jasný a současné politické vedení města situaci pochopilo a došlo k obrovskému zklidnění těchto třenic a k motivaci velké části obyvatelstva, aby zanechali auto v garáži, opustili přeplněné metro, a do města vyjeli na kole. Město se tak stává příjemnějším pro všechny skupiny, jak pro pěší, tak pro motoristy, kteří díky povaze zaměstnání nemají na vybranou a auto potřebují, tak pro cyklisty.

Jedním z důvodů a motivací prosazování cyklistické dopravy v Londýně a nejen tam (což dokladují reálné studia a čísla) je strmý nárůst výdajů na zdravotní péči ve „vyspělých zemích“ který je odrazem stále menšího podílu fyzické aktivity všech lidí této civilizace. V harmonogramu dne člověka pracujícího v „kapitalistické společnosti“ zbývá čím dále méně času pro fyzickou aktivitu a pravidelné sportovní vyžití a je proto logické, že je snahou pohyb v nějaké formě začlenit do rutiny všedního dne (jedním z řešení je právě jízda na kole z práce a do práce).

Nevím, zda je na vině forma a komunikace pro-cyklistických kampaní, ale bohužel je u nás cyklista ve městě spíše zatím vnímán jako „exot“, který nemá a nenávidí automobil a vede třídní boj proti automobilu či chodcům. Přitom si troufnu tvrdit, že toto vnímání je naprosto zkreslené a ubližuje právě tolik nutnému zklidnění napětí a zvýšení tolerance mezi automobilisty, cyklisty a pěšími (hlavní proud lidí, kteří  používají kolo jako dopravní prostředek, neohrožuje pěší, ani řidiče, ani nejezdí v dresu, jen chtějí prostě žít ve městě dle svého pocitu a přesvědčení). Nejde přeci o to nemít auto a tvrdit, že pouze kolo je to jediné řešení, ale o to mít možnost se svobodně rozhodnout. Třeba i tom, že bude pro mě a pro město lepší, když do práce pojedu na kole nebo metrem či kombinací. Osobně máme v rodině dva menší automobily, které vzhledem k bydlení na periferii a nutné rodinné logistice s dvěma malými dětmi potřebujeme, nicméně mi to nebrání minimálně 2 až 3 dny v týdnu jet do práce na kole. To, že jsem jak řidič automobilu, tak chodec, tak cyklista, mi dává, troufám si tvrdit, objektivní pohled na situaci.

Ať si  mne pan Doležal pranýřuje, jak chce, musím přiznat, že jsem se na kole na chodníku také párkrát vyskytnul. Ano, jsou případy, kdy není moc jiné řešení, či je to daleko jednodušší a bezpečnější, než objíždět místo magistrálou či se plést pod kola řidičům v místě, kde sotva jeden automobil projede. Ale právě proto, že jsem i chodcem, jedu v těchto případech natolik pomalu a obezřetně, abych nikoho neohrozil – viz smysl kodexu Prahou na kole… Nicméně věřím, že pokud bude infrastruktura města nastavena tak, aby cyklista na chodník nemusel, že ani on po něm jezdit nebude – vždyť koneckonců to je pěkný „opruz“ motat se na kole mezi pěšími – a to pro obě strany… Stejně tak na základě jednotlivých incidentů s cyklistou „idiotem “ přeci nelze vyvozovat obecný závěr, že všichni cyklisté jezdí v dresu po chodníku jako šílenci a ohrožují chodce. To je asi jako kdyby pan Doležal tvrdil, že všichni řidiči aut jsou vrazi…

^{Na příkladu Londýna ukazuje Ondřej Brunecký, že rozvoj cyklistiky je i v zájmu samotných měst}

Snad si dovolím poslední, možná trochu mnohým „nepohodlný“ postřeh na okraj  - přijde mi, že motoristé (vyjma těch, co nemají na vybranou z důvodu výkonu povolání, zdraví či vzdálenosti) často nemají vůli si připustit svou pohodlnost, a že se vlastně v pohodlí, suchu a teple svého automobilu v kolonách aut plíží dobrovolně a problémy s parkování řeší, i když by vlastně vůbec nemuseli. Výsledkem je jejich osobní frustrace a „nasrání“, která místo aby řešili použitím prostředku hromadné dopravy nebo usednutím na kolo, si vylévají nadávkami a konflikty s cyklisty, kteří zvolili trochu nekomfortu pro svou osobní svobodu a příjemnější začátek a konec pracovního dne. Cyklisté čelí nepřízni počasí či propocenému triku a jako bonus za tuto daň si užívají svoji svobodu a rychlost přesunů v zacpaných ulicích měst… Pokud cyklisté ze silnic zmizí, frustraci za volantem v kolonách a dobu dojezdu do zaměstnání to neovlivní, naopak pokud se více lidí od automobilu přikloní k alternativám (kolo, vlak, MHD atd) města s dopravou v nich se uvolní a znovu „nadechnou“.

Hodně tolerance a klidného soužití všem občanům ať v automobilu, na kole nebo pěšky přeje,

Ing. Ondřej Brunecký, cyklospeciality.cz